Používáním tohoto webu souhlasíte, že využívá cookies pro reklamu.ok
Láska a vztahy

Má volný vztah šanci na přežití? Těžko.

Těžko, ale má. V současné době jsou volné vztahy dokonce hodně moderní. Některé páry, které takto žijí, se volným vztahem i chlubí. Je ale čím se chlubit? Jak se to vezme...

Fungující volný vztah vyžaduje velkou míru tolerance, kterou rozhodně nemá každý. Jen si to představte: nikdo se vás nezeptá, kam a za kým jdete, nikdo vás na veřejnosti nezostudí žárlivou scénou, můžete mít milenek kolik chcete a partnerka vám neřekne ani slovo. Že je to sen? Ne tak docela. Setkáte se s tím, ale velmi zřídka. Abychom byli přesní:

Jen zřídka se setkáte se šťastným volným vztahem

Volných vztahů je plno. Ale skutečně šťastných volných vztahů jen minimum.

Mám už 5 let milenecký vztah s jedním ženatým mužem, který je své partnerce notoricky nevěrný. Zpočátku jsem se cítila hrozně: vždyť se mnou podvádí svou ženu, utíká za mnou od dětí, co tomu řeknou ostatní a jak se na mě budou dívat? Jenže emoce jsou silnější a fyzická přitažlivost skutečně velká.

O tom, že manželce zahýbá, a to nejenom se mnou, ale i s dalšími ženami, jsem věděla od začátku. Manželka mu sice řekla, že nesnese, aby ji kdy podvedl, ale údajně o jeho záletech tuší a kvůli udržení rodiny tiše trpí. I ten nejobjemnější pohár trpělivosti však může přetéct, a tak se můj milenec rozvádí, což znamená, že bude volný.

Netuším, zda mám usilovat o to mít s ním plnohodnotný, i když volný vztah. Nedělám si iluze, že by mě nepodváděl a je mi jasné, že bych mu nevěru musela trpět. Na jednu stranu mě svoboda ve vztahu strašně láká, na druhou stranu si nedovedu představit mít s takovým člověkem závazky, například dítě. Romana, 32 let

Potřeba volného vztahu je obvykle doménou mužů

Ženy se k volným vztahům uchylují spíš jen v určité etapě života, která je plná experimentů a hledání stálého partnera, kdežto muži po volném vztahu touží i když mají rodinu. Snad je příčina v evoluci a biologii člověka. Zatímco muž je od přírody "rozsévač", žena si partnera pečlivě vybírá. Samozřejmě, člověk by měl mít morální zásady a sebeovládání, avšak je to známá věc.

Svoboda ve vztahu je navíc pro mnohé neskutečně lákavá! Problémy však nastávají ve chvíli, kdy si jeden z partnerů nárokuje víc času s tím druhým, kdy vyžaduje víc lásky a pozornosti.

Na to, zda člověk dokáže poskytnout partnerovi svobodu v jeho sexuálních choutkách, by si každý měl odpovědět sám. Řadu žen by ztráta manžela natolik zasáhla, že mu raději trpí nevěry, i když o nich raději nechtějí vědět. Muž je tají, žena tuší, ale raději po ničem nepátrá, aby ji to tolik neranilo.

Ve světě představ volný vztah může fungovat. V reálném světě každý tak trochu touží po jistotě, po bezpečí a také má určitou touhu toho druhého vlastnit, důsledkem čehož například žárlí.

I zde hraje svou roli evoluce: ženy si vybraly muže, aby zplodil jejich dítě a zabezpečil rodinu. Logicky nechce, aby jí ho odloudila jiná. Muž coby samec samozřejmě nechce, aby si s jeho vyvolenou užíval jiný a následně ji třeba také odvedl od rodiny.

Vidím kolem sebe plno volných vztahů, já je ale neuznávám. Nedávno se mi jeden známý chlubil, že má za milenku manželku svého šéfa. Jezdí s ní na víkendy do hotelu a doma tvrdí, že má služební cestu. Je to tak okaté, že to jeho manželka prostě musí tušit. Jenže spolu mají děti a hypotéku na dům, takže rozvést se není až tak jednoduché. Navíc by to nechtěl ani jeden z nich. Jemu to tak vyhovuje a ona to tak trpí. Pro mě něco nepředstavitelného. Není už pak lepší být sám, svobodu si doopravdy užívat a nikomu tím neubližovat? Monika, 35 let

Rozhodující okamžik přichází právě ve chvíli, kdy se rozhodujeme, zda s dotyčným nevěrníkem založíme rodinu. Dítě je ta největší zodpovědnost a rodičovství ji prostě vyžaduje. Osobně jsem se zatím nesetkala s žádným volným vztahem, který by fungoval, tj. byli by v něm šťastní oba partneři, a to v době, kdy už spolu mají dítě. Těch, co partnerovu nevěru akceptují, je strašně moc. Ale že by byli šťastní? To ani náhodou. Spíš je to smíření, trpění a snášení. Netvrdím ale, že nemohou existovat výjimky.

Volný vztah jako záruka?

Celá řada lidí si myslí, že poskytne-li partnerovi volnost, nehrozí, že by utekl za jinou (za jiným). V praktickém životě to ale příliš často neplatí. Je totiž dokázáno, že s čím větším množstvím partnerů nebo partnerek se člověk seznámí, tím je větší riziko, že se doopravdy zamiluje. Myslet si, že se partner vyblbne a pak vždy přijde za vámi, je skutečně naivní.

Zkuste si představit, že váš manžel vám dává absolutní volnost, a tak si užíváte s jinými. Najednou ale potkáte někoho, kdo je vám sympatičtější, kdo je k vám pozornější, kdo vás přitahuje mnohem víc než váš partner. Dokázala byste zůstat se svým oficiálním partnerem?

Páry ve volném vztahu působí na první pohled naprosto harmonicky. Na veřejnosti se drží za ruce, jsou k sobě milí a vy nic podezřelého nezpozorujete. Zkrátka budí dojem zamilovanosti. A tak to má být. Vztah se sexuální volností je čistě vaše věc, o níž nikdo nemusí vědět. Vyhnete se tak pobouřeným pohledům a zkoumavým otázkám.

Přesto, že víc jak polovina lidí byla někdy svému partnerovi nevěrná, je nevěra obecně brána jako nemorální a chlubit se s ní není zrovna rozumné, a to ani v případě, že ji maskujete ušlechtilým termínem "volný vztah".

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru
Zobrazit všechny komentáře (5)