Poslední SMS nezakončil slovy „Miluji Tě“ – co se děje? Hlavou vám běží, že už vás nemá rád, že si našel milenku, že od vás chce odejít, že už vás má plné zuby. Večer, až se vrátí z práce, se ho pro jistotu zeptáte: „Miluješ mě?“ Věřte ale, že pokud se budete zabývat takovými hloupostmi, jako jsou milostné fráze, nikdy nebudete ve vztahu úplně šťastní.

Je až s podivem, jak člověka může ovládat nejistota, zda ho partner opravdu miluje, jenom kvůli tomu, že mu to neříká. Uvědomme si, že slova jsou jen a jen slova. Proč člověk (a obzvláště ženy) tolik bazírují na tom, aby je partner neustále ujišťoval, že je miluje? Pravý vztah ovládají mnohem důležitější věci, než otřepané fráze.

„Miluji tě“ vám může říct i úplně cizí člověk, když ho míjíte na ulici cestou z práce. Budete mu věřit? S největší pravděpodobností ne.

Hoďte slova za hlavu a začněte raději přemýšlet nad něčím důležitějším!

Před nedávnem jsem toto téma nakousla s kamarádkou. Seděly jsme v kavárně, když jí přišla SMS od manžela. Přečetla si ji a zamračila se. S obavami jsem se zeptala, co se děje. „Nenapsal mi, že mě miluje.“, vysvětlila mi. V momentě, kdy jsem prohodila „No a co má být?“, kamarádka se na mě podívala jako bych spadla z Marsu. Znají se od střední, chodí spolu 8 let, mají tříletou holčičku a vypadají spokojeně. Nač ještě potřebuje slova??

Přiznávám, že bývaly doby, kdy jsem ve slovech jako „miluji tě“ taky viděla obrovskou váhu. Procitnutí nastalo ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že je pronáší někdo, kdo mi byl několik let schopný lhát v zásadních věcech, a kdo se za mě nikdy nepostavil, když jsem to potřebovala. Věřte nebo ne, slova jsou opravdu zbytečná. To, že vás partner miluje, buď vidíte, anebo ne.

Tak mi to řekni!!

Poměrně nedávno si jedna má známá stěžovala na partnera naší společné kamarádky. Prý jí ani není schopný říct, že ji miluje! Přitom jí to manžel říká každý den. Musím podotknout, že známá, které se dostávalo denního vyznání lásky, měla za manžela notorického nevěrníka. Někdo zkrátka není schopen milovat a nepomůže mu k tomu ani dennodenně vyřčené „miluji tě“.

Ve skutečnosti je to úplně fuk, zda vám partner říká, že vás miluje. Existuje nemálo těch, kteří vám jsou schopni říct „miluji tě“ po týdnu chození. Jen naivní jedinec jim na to skočí. O jaké lásce může být v takovém případě řeč??

K čemu vám jsou krásná slůvka, když vás partner nepodrží v těžkých chvílích, když vás nevyslechne po náročném dni v práci? Když potřebujete útěchu, ale on jde raději na pivo?

Na vyznáních lásky mi záleželo snad když jsem byla ještě v pubertě. Dnes mi je 35, máme s manželem dvě malé děti a slova jako „miluji tě“ si neříkáme vůbec. Bohatě mi stačí, když každý volný víkend vytáhne ty dva naše rarachy ven, když mi v neděli ráno uvaří kafe a když na internetu vyhledává nejbližší otevřenou lékárnu, zatímco já ležím v posteli s chřipkou. Irena

„Miluji tě“ jako náhrada za skutečné city

Někdy prostě jeden z partnerů chce dostat toho druhého tam, kde ho chce mít a použije k tomu známé vyznání lásky – to přece musí obměkčit každého!

Jeden můj kamarád se mi kdysi svěřil, že se ho partnerka po milostném aktu zeptala, zda ji miluje. On odpověděl, že ano. Pravda to ale nebyla. Nikdy ji nemiloval. Jí to však „uklidnilo“ a byla s tím, co jí odpověděl, spokojená. 

Na následujících dvou případech mohu ukázat, jak jsou fráze jako "miluji tě" zbytečné:

  1. Zažila jsem případ, kdy si dvojice neustále vyznávala lásku. Přitom se jednou týdně hádali, kvůli něčemu se nepohodli a pak spolu pár dní nepromluvili. Navzájem se nijak nepodporovali. Vzájemně se uráželi a pomlouvali jeden druhého před svými známými. Stěžovali si na to, co dělá a nedělá ten druhý. Završila to nevěra jednoho z nich a pak už následovalo nevyhnutelné: rozchod. Přiznejme si, že neustálé ujišťování o tom, jak se milují, si mohli ušetřit.
  2. Na druhou stranu znám pár, který je spolu 5 let. Bydlí spolu a plánují svatbu. Ona mi prozradila, že jí nikdy neřekl „miluji tě“ – a ona jemu vlastně taky ne. Každý volný čas tráví spolu: dovolenou, procházky, svátky. On pro ni vždycky byl oporou, když to potřebovala. Často si volají. Ona mu připravuje svačiny do práce, on ji zase každý den vyzvedává, aby nemusela k večeru přes park chodit sama. Přitom jsou povahově poměrně rozdílní, ale své odlišnosti navzájem respektují. Často ji chválí, třeba za to, že si koupila novou kabelku, nebo že mu srovnala rozházená trika.

Nevím jak vy, ale osobně si stojím za tím, že pokud má někdo vztah podobný druhému případu, slova „miluji tě“ mu nechybí. On je totiž dennodenně prožívá.

Zeptejte se sami sebe

Přemýšleli jste někdy nad tím, co byste odpověděli na otázku, zda svého partnera opravdu milujete? Než řeknete ANO, zvažte následující hlediska:

  • jste ochotni s partnerem žít?
  • jste ochotni respektovat ho takového, jakým se narodil? Beze změn?
  • jste ochotni tolerovat jeho chyby?
  • jste oba ve vztahu spokojení?
  • cítíte z partnerových činů lásku, pozornost?
  • můžete se na partnera spolehnout?
  • trávíte spolu rádi čas?
  • věříte partnerovi?

Pokud se naučíte jednat v závislosti na tom, co opravdu cítíte, vaše činy budou mnohem autentičtější a případná vyznání lásky vyznějí reálněji.

Stalo se mi, že mě kamarádka ujišťovala o tom, že její Luboš ji doopravdy miluje. Samozřejmě jsem se jí to nesnažila vymluvit. I člověk nezasvěcený by si ale všiml toho, že jí Luboš naprosto ignoruje, že je nezodpovědný a bezohledný. Na dovolené jezdil zásadně sám, páteční večery patřily jeho kamarádům a hospodě, její práce pro něj nic neznamenala, protože její výplata nedosahovala ani celorepublikového průměru. Láska jak vystřižená z románu, nemyslíte? Lenka

A ještě jeden příklad na závěr: manželovi prarodiče se vůbec nebrali z lásky. Důvod ke svatbě byl prostší: čekali spolu dítě. Dnes mají tři děti a šest vnoučat. V žádné jiné domácnosti jsem nezažila větší pohodu, než u nich.

Opravdu si pořád myslíte, že je důležité, aby vás o svých citech někdo ujišťoval slovy? Proč se nevykašlat na to, jestli nás partner miluje nebo ne, a začít jednat podle toho, co skutečně cítíme?

Vyzkoušejte to. Rozhodně pak nebudete jen čekat, jak to se vztahem dopadne. Nebudete muset nikým manipulovat a snažit se získávat si jeho lásku. Ono ji totiž ne vždy lze získat. A tím spíš ne slovy.

A co vy, milí čtenáři, dokázali byste žít s někým, kdo vám vůbec neříká, že vás miluje? Jak moc je to pro vás důležité?

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru
Zobrazit všechny komentáře (5)