Každý vztah v sobě do určité míry nese prvky závislosti. Jako živočišný druh jsme až na výjimky tvory, pro něž jsou vztahy životně důležité, a tak se s určitým druhem vztahové závislosti setkal téměř každý z nás. Není ovšem závislost jako závislost. Zdravá závislost ponechává oběma jedincům prostor, kdežto závislost, o které dnes bude řeč, prostor nedovoluje, specificky zachází s mocí a partneři i přes nespokojenost cítí, že se spolu nedokáží rozejít.

Jak lze poznat onu škodlivou závislost? Odpověď je složitější, nicméně obvykle mají partneři pocit, že jsou zahnaní do kouta, ze kterého není úniku. Že po nich partner chce něco, co je pro ně samotné nepředstavitelné, navíc jsou bezradní, neví, co mají dál dělat, pociťují absurdnost, zlost, údiv či ambivalenci.

Myšlenka na rozchod

Ocitne-li se člověk v závislém vztahu, je dobré si položit otázku, zda je pro něj představa rozchodu reálná, nebo co v něm představa rozchodu vyvolává za emoce. Jaké jsou nejčastější odpovědi?

  • Rozchod nepřichází v úvahu, o partnera/partnerku stojím a za vztah chci bojovat.
  • Připadal/a bych si jako zbabělec, kdybych ze vztahu utekl/a a nepokusil/a bych se ho zachránit.
  • Na rozchod jsem myslel/a, ale máme spolu děti, společný majetek, dům,... a rozchod by byl příliš složitý.
  • Na rozchod jsem myslel/a, ale bojím se, že to nezvládnu, že nejsem tolik silný/á, a že se mi partner/ka bude mstít.

Ve většině případů závislých vztahů je právě ROZCHOD tím nejlepším řešením, ale každý k tomuto rozhodnutí musí sám dospět. Pokud člověk není na rozchod připravený, situace dopadne špatně a nebo se partneři znovu ocitnou tam, kde byli.

Co to znamená "být připravený na rozchod"? Jedná se o stav, kdy jsou partneři připraveni nést zodpovědnost za své rozhodnutí, kdy zcela chápou, co jim rozchod přinese a především když oba chápou, v čem je jejich vztah špatný.

Určitě vás napadne, že není zrovna výjimkou to, že si chybu a závislost ve vztahu uvědomuje pouze jeden z parterů, obvykle je to ten, který trpí (oběť), kdežto "tyran" vše vidí jasně: problémy dělá ten druhý. Pokud v takovém případě oba partneři stojí o zachování vztahu, je dobré absolvovat individuální i párovou psychoterapii. Ani to však není zárukou, že se vztah podaří zachránit.

Tím, že porozumíme tomu, co je v závislém vztahu špatně, bude se nám lépe pracovat na změnách. Teprve tehdy budeme vědět, co máme udělat, aby vztah vedl k lepšímu. Dobré je uvědomit si všechno pozitivní, co nám vztah přináší, a snažit se změnit právě kvůli těm pozitivům.

Ambivalence a pozitiva

  • Jaká jsou partnerova pozitiva?
  • Jaká jsou moje vlastní pozitiva?
  • Co je na našem vztahu dobré, co náš vztah drží pohromadě?

Právě odpovědi na tyto otázky tvoří základ ke zdárné cestě záchrany závislého vztahu. Ambivalentní otázky nás pak nutí se zamyslet nad tím, co mě k partnerovi přitahuje a co naopak oddaluje, kdy mu dávám já sám/a najevo blízkost, v jakých situacích se chovám tak či onak, a jakým způsobem tyto situace končí apod.

Potřeba dialogu

Dialog je skvělým řešením pro jakoukoli krizi a v případě závislého vztahu to platí samozřejmě taky. Není ovšem výjimkou, že právě v těchto vztazích ochota k dialogu naprosto chybí. Co by mohlo zabrat a jak postupovat?

Nejdůležitější je konverzace bez hádek, klidný dialog s ochotou ke kompromisům.

"Tvoje návrhy nemají logiku, pro mě je to naprostá blbost!"

... tak takhle by dialog určitě probíhat neměl. Naopak věta typu: "Tvůj návrh není až tak špatný, ale pro mě není stoprocentně přijatelný. Co kdybychom to zkusili tak, aby nám to vyhovovalo oběma?" je rozhodně přívětivější.

Čeho se vyvarovat? Především výčitkám, vydírání, nadávkám, negativnímu hodnocení, vulgárnostem, bagatelizaci a ponižování. Tudy cesta opravdu nevede.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru
Zobrazit všechny komentáře (5)