Láska a vztahy

Promiskuita jako náplast na nízké sebevědomí?

Období sexuálních experimentů a krátkých známostí, netrvajících často déle než jednu noc, jsou obvykle přisuzovány období dospívání nebo pak etapám, kdy se vyrovnáváme s rozchodem s dlouholetým partnerem. V obou případech se většinou jedná o stav, který časem vystřídá poklidnější způsob života. V jakých případech už ale promiskuita představuje problém?

Hranice mezi normálním a nenormálním

Je vůbec nějaká norma pro určení promiskuitního jednání? Kdy se jedná o normální stav a kdy už střídání parterů překračuje meze? Dá se říci, že odpověď lze posoudit v závislosti na konkrétním prostředí: Evropa je obecně v otázkách sexu hodně liberální, kdežto muslimské země k této problematice přistupují o mnoho přísněji.

Existují dokonce průzkumy, zjišťující průměrný počet partnerů. Jedná se však o normu? Snad jen ztěží, zvlášť vezmeme-li v úvahu, že lidmi uváděný počet partnerů, které během života vystřídali, nemusí být pravdivý. Zatímco muži si počet partnerek navyšují, ženy mají naopak tendenci ho snižovat.

Jedinou platnou normou jsou naše osobní preference a jasná odpověď na to, kde začínají hranice promiskuity, prostě neexistuje.

Kdy se promiskuita toleruje?

Především během určitých vývojových období, především pak v dospívání a u mladších ročníků, kteří si plní touhu poznávat nové partnery před tím, než se usadí a založí rodinu. Jedná se o dobu hledání a poznávání nejen protějšku, ale samozřejmě i sebe sama. Nad častým střídáním partnerů je společnost ochotná zamhouřit oči i v době po rozchodu (rozvodu) s partnerem, se kterým jsme strávili několik let. Samozřejmě existují jedinci, kteří se přirozenému koloběhu nevybouřenosti, zrání a následnému usazení jednoduše vymykají a jejich cílem je udržet si především svobodu. I u nich se promiskuita obvykle toleruje.

Souvislost promiskuity s nízkou sebedůvěrou

Přesuňme se ale k samotnému tématu a hlavní myšlence: má časté střídání partnerů nějakou souvislost s nedostatkem sebeúcty? Faktem je, že lidé, kteří si příliš nevěří, mají problém s vytvářením pevnějších vztahů, často třeba proto, že odmítají uvěřit tomu, že by vůbec plnohodnotného vztahu byli schopni, nebo že existuje někdo, kdo by je třeba mohl doopravdy milovat.

Jsem neatraktivní, nevydělávám hromadu peněz, nejsem hezký ... copak mě může nějaká žena mít ráda?

Nízká sebedůvěra a nulová sebeúcta je pak jasnou příčinou zkresleného vnímání nejen sama sebe, ale i okolí. Vše vede k častému střídání partnerů, navazování známostí na jednu noc a hojnému flirtování. Důsledkem jsou také časté hádky, neporozumění, které nakonec vyústí v rozchod ze strany člověka s nízkým sebevědomím, jednoduše proto, že pomyšlení na to, že mu někdo dá košem, by mu zasadilo nesmírnou ránu do už tak dost nízké sebedůvěry.

Na první pohled jsou takoví lidé uzavření, izolovaní ani příliš společenští. Častým střídáním partnerů si dodávají sebevědomí a vážné vztahy je do jisté míry děsí, protože by pro ně mohly představovat zklamání.

Nedostatek sebeúcty, byť se to nemusí zdát, představuje poměrně velký problém. Takový člověk sám sebe nemá rád, chybí mu sebejistota a tím pádem i štěstí a spokojenost. S absencí pojmu sebe sama člověk obvykle ani nedokáže říct, co chce, co se mu nelíbí a na co není ochoten přistoupit.

Řešení představují například semináře zaměřené na asertivitu, terapeutické skupiny, cílené na podporu lásky k sobě sama a ke zvýšení sebedůvěry a sebeúcty. V neposlední řadě je zde možnost psychoterapie u odborníka.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru
Zobrazit všechny komentáře (5)