Nevěře se věnuje celá řada článků, publikací, knih. Existuje na ni nespočet různých názorů, odvíjejících se často od konkrétního příběhu, kterých je přesně tolik, kolik je na světě nevěr. V poslední době je poměrně oblíbené odvolávat se na sílu zakořeněných pudů, kvůli kterým se nevěry dopouštíme, ovšem jedná se tak trochu o snahu o alibismus. Strůjci svých příběhů jsme totiž pouze my sami, a tak i za nevěru ve svém životě přebíráme plnou zodpovědnost.

Na oslavu narozenin jednoho mého kamaráda přišel známý, který si s sebou kromě manželky vzal i milenku. Naprosto neskrývavě a veřejně se přiznal k nevěře a já nabyla pocitu, že se cítí asi jako paša. Zatímco jiní nevěru tají, on si může dovolit ji přiznat.

Další můj známý na moji žádost podnikl u sebe v práci takový průzkum: měl se zeptat deseti různých mužů, zda jsou své ženě věrní, nebo jestli mají milenku. Z deseti celkem šest se jich přiznalo k nevěře, a nejen díky tomuhle "průzkumu" začínám nabývat dojmu, že nevěra se pomalu ale jistě stává normou. Snad už jen málokterý dlouhodobý vztah se může pochlubit stoprocentní věrností. Nevěra je všude, ať už se zaměříme na internet, bulvár nebo prostě jen okruh svých známých.

Věrnost není cool

Snad je to jen mylný dojem, ale jako by nevěra byla "in", jako by milenec či milenka patřili k trendu současné doby. Rozhodně si nemyslím, že předchozí generace by si zachovávaly věrnost víc, než generace současné, ale jistý rozdíl spočívá v pohledu na ni. Zatímco dřív se nevěra mnohem víc tajila, dneska se o ni mluví takřka nepokrytě. Je to nestoudnost nebo upřímnost?

Všemu napomáhají média, která nevěru zmiňují denně, stále dokola je omílána a dostává se tak do podvědomí lidí, ve kterých se nenápadně zakotvuje. Filmy o věrnosti se nenatáčí v takové míře jako o nevěře a špatné příklady táhnou víc.

Zvolit si nevěru

Nevěra vždy záleží na nás, na našem osobním rozhodnutí, na našich prioritách a vnitřních hodnotách. Jestliže je pro člověka věrnost ve vztahu hlavní prioritou, zachovává si ji, ať je svět jakýkoli a ať se v jeho okolí děje cokoli.

Že svoje touhy nelze ovládnout? Samozřejmě, že jde! Pokud se zrovna nejedná o patologický problém, pak ani v nejmenším nevěřím na člověka, kterého by ovládaly pudy. Určitě jste se sami někdy setkali s někým, kdo tvrdil, že svoje pudy ovládat nedokáže, neumí si zkrátka pomoct, ovšem je to lež. Pouze si nastavil určitý scénář a hraje svou roli. Zvolil si nevěru.

(Ne)zdravý vztah

Celá řada lidí na nevěru pohlíží jinak v závislosti na životním období. Někdo si prošel obdobím úletů, aby se pak dopracoval k věrnosti, jiný zase naopak. Naše rozhodnutí se odvíjí od zkušeností a právě nevěra je jednou ze situací, kterou jsme si zvolili.

Pokud jsme si vybrali nevěru, vybíráme si i důsledky, které tahle situace přinese.

Jsem přesvědčená o tom, že pro každý zdravý vztah je věrnost hlavní prioritou. Představa, že někdo vstoupí do vztahu s tím, že bude partnerovi nevěrný (nebo že předpokládá, že mu partner zahne), je těžce bizardní. Samozřejmě se ve vztahu můžou vyskytnout problémy, které nakonec vedou (nebo můžou vést) k nevěře. I v tomto případě je celá situace o rozhodnutí, zda se uchýlíme do bezstarostné náruče milence/milenky, a nebo zda veškeré úsilí raději vynaložíme na záchranu vztahu.

Existuje nespočet příběhů, souvisejících s nevěrou, ovšem vždy se určitým způsobem jedná o život ve lži. Do nevěry jsou totiž mnohdy zapletení i přátelé, kteří o nevěře svého kamaráda vědí, ale nemůžou či nechtějí cokoli prozradit. Podobná lež určitě pro nikoho není zrovna příjemná, a tak bych všem přála, aby uměli vytvářet vztahy, v nichž nikdy nepocítí bolest, která s nevěrou souvisí.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru
Zobrazit všechny komentáře (5)