Používáním tohoto webu souhlasíte, že využívá cookies pro reklamu.ok

I v těch nejniternějších vztazích by měla existovat určitá hranice, vymezení mezi mnou a partnerem, a i v té největší blízkosti bychom si měli zachovat svou vlastní identitu. Proč? Jednoduše proto, abychom stále měli na vědomí, že právě tohle jsem já, tohle je můj názor, a tohle už je ten tvůj. Abychom jen nesplývali s tím druhým a abychom dokázali prosadit své vlastní myšlenky.

Jedna má spolužačka ze střední školy byla přesně taková. Mimochodem byla moc hezká a o partnery nikdy neměla nouzi a zvláštní bylo to, že s každým novým klukem změnila své "zájmy". Když chodila s fotbalistou, kupovala si noviny vyloženě kvůli sportovnímu plátku, který o přestávce důležitě četla. Když chodila s automechanikem, lepila si na vnitřní stranu dvířek šatní skříně obrázky luxusních modelů aut. Když chodila s knihovníkem, najednou vášnivě četla (cokoli, co mělo vazbu).

Je to láska? Nebo závislost?

Říká se tomu "jedno tělo a jedna duše". V praxi to znamená mít společné zájmy i přátele. Zní to sice jako krásná pohádka, ale ve skutečnosti se může jednat o závislost. Jeden se tomu druhému snaží natolik přizpůsobit, že se z toho stane patologický problém, a že ztrácí svou vlastní identitu.

Ať už je jedinec závislý na drogách, alkoholu nebo partnerovi, všichni mají společného jmenovatele: prázdnou nádobu, kterou představují, a kterou nutně potřebují naplnit.

Ona je prostě ideální holka! Udělala by pro něj snad úplně všechno. Ona ho opravdu musí hodně milovat...

Citově závislý člověk s každým novým partnerem kompletně změní svou osobnost, svoje zájmy, své názory i identitu. Jediným cílem citově závislého člověka je to, aby s ním jeho partner byl stoprocentně spokojený, protože největší hrozbou pro něj je rozchod. Jak se takový člověk chová?

  • Má málo nebo vůbec žádné vlastní koníčky
  • Nedokáže a nechce se bez partnera rozhodnout
  • Má jen málo svých vlastních opravdových přátel
  • Odkývne všechno, co jeho partner řekne
  • Všechen svůj volný čas tráví s partnerem
  • Jeho chování je jiné, když je bez partnera a s ním
  • Největší strach má z rozchodu

Dojem ideálního partnera klame

Na úplném začátku, když jsou do sebe oba zamilovaní, se může zdát, jako by byl závislý člověk tím nejlepším partnerem na světě. Pro svou drahou polovičku dělá úplně všechno, co ji na očích vidí, baví se s jeho (jejími) přáteli a jeho (její) láska je bezvýhradná.

Poté, co zamilovanost opadne, partnera jednostranný vztah přestává bavit a navrhuje rozchod, se kterým se člověk, kterému chybí identita, špatně vyrovnává. Jeho jediným cílem po rozchodu je rychlé navázání nového vztahu a vše se opakuje.

V těch horších případech se takový člověk zhroutí, hledá na sobě chyby, vyhrožuje sebevraždou, vydírá. Nabývá totiž dojmu, že s rozchodem ztratil kus sebe, část svého vlastního já a ve své podstatě tomu tak skutečně je.

Celá řada takto závislých lidí proplouvá různými partnerstvími, celá řada jich ale potřebuje odbornou pomoc.

V každém případě by se měl takový člověk snažit o nalezení svých vlastních hodnot, přátel a zájmů, podepřít své sebevědomí, získat nové kontakty a především nalézt sebe sama, svou vlastní identitu. Bez ničeho z toho se totiž žádný spokojený vztah neobejde.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru
Zobrazit všechny komentáře (5)