Používáním tohoto webu souhlasíte, že využívá cookies pro reklamu.ok
Láska a vztahy

Snaha o kompromis není v módě, partnera raději vyměníme za jiného

Tím víc jsme nespokojeni se svou volbou, čím víc možností máme na výběr. Naši nespokojenost pak maskujeme za nedostatky partnera, u nějž hledáme dokonalost, přestože ji sami nemůžeme nabídnout.

Výběr partnerů, který se nám v současné době nabízí, zapříčinil to, že se jen tak s někým nespokojíme. Domníváme se, že existuje ideál přesně pro nás, a že na něj zkrátka máme nárok. Díky tomu se však nesmírné množství vztahů rozpadá. Raději totiž vyměňujeme než napravujeme.

Široká možnost volby je zabijákem vztahů

Možnosti doby, ve které žijeme, jsou nesmírně pestré, a čím víc jich máme na výběr, tím snadněji se nám v hloubi mysli usídlí pochybnost o tom, zdali jsme se rozhodli správně.

Se stávajícím partnerem můžeme být spokojeni, ale přesto se neustále domníváme, že někde na nás čeká naprostý ideál. A nemusí se to nutně týkat jen partnera, ale třeba i oblečení, nábytku nebo sýrové pizzy. Sami sobě si neustále pokládáme otázku, zda naše rozhodnutí bylo správné, zda jsme si partnera vybrali uvážlivě.

"Partnera hledám už asi 5 let. Vždycky jsem s někým pár týdnů a pak se rozejdeme, často to jsou vztahy na jednu noc. U jednoho mi vadí nudnější povaha, u druhého třeba to, že šilhá. Třetí mi nestačí intelektuálně. Neříkám, že ti muži jsou špatní, jen se ke mně 100% nehodí." Aneta (31 let)

Aneta je mladá žena, živící se jako web designérka a bydlící v centru Brna. K seznámení a komunikaci denně využívá skype, facebook a přibližně tři internetové seznamky. Její názor i pojetí vztahů je pro současnou dobu typický: okruh potencionálních partnerů je tak široký! Tak proč dělat kompromisy?

Ještě před 15 lety jsme byli více limitovaní vzdáleností a na vztah dvou lidí, vzdálených od sebe stovky kilometrů, se pohlíželo jako na bezprizorní. Dnes už je situace jiná. Vzdálenost nás ve vztazích nijak nelimituje, což opět nahrává faktu ohledně větší možnosti výběru.

Ve vztahu oba potřebují čas na to, aby se navzájem poznali a mohli se jeden druhému přizpůsobit. V současné době je ale naše očekávání rychlejší, než schopnost přizpůsobit se - dřív, než se s někým stihneme "sžít", dojde k rozchodu kvůli nenaplněnému očekávání.

Exkurz do minulosti: generace našich dědečků nebyla zářným příkladem starostlivých otců, přesto rozvodovost byla nižší

 

Babička mi kdysi povídala o tom, že jí děda nikdy nepomohl s přebalováním, k dítěti nikdy uprostřed noci nevstal a rodinné výlety kromě občasných procházek na pole nepřicházely v úvahu. Možná je to jen můj subjektivní dojem, ale rozhodně jsem toho názoru, že současní otcové svým ženám s dětmi pomáhají mnohem víc, než jejich otcové a dědové ... naproti tomu dnešní muži od rodin jezdí na společné dovolené, děti běžně koupou i přebalují a otec tlačící v parku kočárek také není žádnou fata morganou. Teoreticky by to mělo znamenat, že rozvodovost klesne a ženy (či obecně rodiny) budou šťastnější. Současné výzkumy však ukazují naprostý opak. Proč? Spokojenost totiž nestačí. Stále hledáme ideál!

Nesmyslné hledání ideálu

Současný přístup k hledání partnera je dosti konzumní, což má za následek pokles tolerance k partnerovým nedostatkům. Máme přece tolik možností! Proč dělat kompromisy a nesnažit se najít toho pravého (tu pravou)? Podobné vztahy jsou přirozeně příliš mělké na to, aby mohly přetrvat delší dobu, neřkuli celý život.

Už uplynula celá tisíciletí od doby, kdy muži a ženy začali hledat ten nejideálnější způsob, jak spolu žít. Současná společnost a vztahy se této snaze poněkud vzdalují, nicméně všechny vztahy procházejí neustálými proměnami, stagnace a ustrnutí na mrtvém bodě dosud nenastala, což je rozhodně ta pozitivní stránka věci.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru
Zobrazit všechny komentáře (5)