Používáním tohoto webu souhlasíte, že využívá cookies pro reklamu.ok
Příběhy

První sex ve třiceti – prý nejsem normální

Co je normální? Mít první sex v sedmnácti, nejlépe s někým, koho máme rádi? Když ho prožijete o něco dřív než ostatní holky, jste za frajerku. Když ho prožijete později, budete mít pravděpodobně obavy, že se nebudete mít s kamarádkami o čem bavit. Vždyť všechny kolem vás už to mají za sebou!

Petra K. svůj první sex prožila těsně před jednatřicátým rokem svého života. Myslíte, že něčeho lituje? Ani náhodou.

Vždycky jsem byla za exota.

...začíná svůj příběh Petra K. pocházející z malé vesničky v západních Čechách. První sex v takovémto věku dneska prožije asi jen málokdo. Okolí ji proto vždy pokládalo za nějaký zvláštní úkaz - v tom špatném slova smyslu. Možná, že si po přečtení jejího příběhu získáte opačný názor. Ne vždy má pravdu většina.

Pocházím z malé zapadlé vesničky. Členové naší rodiny k sobě příliš citů neprojevovali a já byla celý život těžký introvert. Ně, že by mě rodiče neměli rádi, ale byli dost chladní nejen ke mně a mým sourozencům, ale i sami k sobě. Měli jsme hospodářství, odmalička znám jen dřinu a trapné posměšky vrstevníků, se kterými jsem si nikdy nerozuměla.

Věděla jsem o sobě, že jsem škaredá, hloupá a tlustá

Vystudovala jsem střední a vysokou školu a hned nastoupila do práce, které jsem se někdy věnovala i o víkendech. Vlastně bylo zaměstnání téměř jediným smyslem mého života. Zatímco ostatní holky v mém věku už měly za sebou pár vztahů, svatbu a některé i narození dítěte, já byla pořád sama. Ne, že by mi to vyloženě vadilo. Spíš jsem to tak cítila. Měla jsem nízké sebevědomí a nejradši jsem byla sama. Navíc jsem nenarazila na nikoho, kdo by mi nějakým způsobem vyhovoval, kdo by mě čímkoli zaujal.

Vzpomínám si, že jednou za námi přijeli příbuzní z Prahy. Při odjezdu mi strejda, otcův bratr, řekl: "Měla bys odtud co nejdřív odjet. Nebo tě to tady zničí." Trvalo ještě rok a půl, než jsem ho poslechla.

Nový život ve velkoměstě

Jeho manželka mi tehdy nabídla prázdný byt v Holešovicích. Bydleli se strýcem ve větším a tento pronajímali. Platila jsem za něj jen symbolickou částku a práci jsem měla nedaleko. Najednou jsem začala poznávat, o co všechno jsem se ochuzovala. Musím ale říct, že mi to nevadilo. Předtím jsem tak byla spokojená a nic mi nechybělo. Jenže teď jsem začala cítit, že bych chtěla nějakého přítele.

Dlouho mi trvalo, než jsem oslovila jednoho kolegu z práce. Odmítnul mě. Byl však velmi slušný a já jsem doopravdy ráda, že to udělal. Když si na to vzpomenu...byla jsem, jako bych šla sama se sebou na trh a nabízela se jako nějaké zboží. Tahle zkušenost mě naučila, že bych si měla sama sebe víc vážit.

Pořád jsem přemýšlela, co dál. Někdo mi v životě chyběl. Chtěla jsem někomu ráno uvařit kávu, někoho pohladit. Chtěla jsem mít někoho doopravdy ráda! Jenže zatím mě nikdo nepozval ani do kina. Navíc skoro všichni muži v mém okolí už byli zadaní, a tak jsem se rozhodla založit si profil na seznamce.

Honba za tím pravým

Najednou jsem začala poznávat muže - jejich charakter, chování a přemýšlení. Psala jsem si asi se stovkou z nich a na schůzku jsem se vydala přibližně s padesáti muži. Asi čekáte, že řeknu, že mezi tou padesátkou byl ten, který mě konečně připravil o panenství. Bohužel vás zklamu.

Nikam to nevedlo. Moje honba za získáním partnera byla k ničemu, a tak jsem to hodila za hlavu a začala si svobodu hledání víc užívat. Už jsem tolik nelpěla na tom, že někoho prostě MUSÍM najít za každou cenu.

Martin...

A pak jsem ho našla. Moje představy se s realitou příliš neshodovaly, ale představy stejně obvykle strašně klamou. Jmenuje se Martin, je o rok starší než já a v době, kdy jsme spolu začali chodit, měl za sebou jeden nevydařený vztah. Nevím, jak přesně to popsat, ale je prostě nádherné prožívat první polibek s někým, koho mám skutečně ráda. A - ano - i první sex.

Jednou se mě někdo ptal, zda nelituji, že jsem ho nepotkala dřív. Rozhodně ne. Nedokážu si totiž představit, že bych v šestnácti nebo sedmnácti měla první sex. Vím stoprocentně, že jsem na to byla doopravdy připravená až teď. A upřímně řečeno, myslím si, že na to není připravená drtivá většina mladých lidí. Zkrátka je takový trend, přijít o panenství mezi 15. a 18. rokem, tak se ho drží, aby se jim náhodou někdo nevysmíval. Je mi to jedno, je to věc každého z nás. Já ničeho nelituji. Jsem strašně ráda, že jsem Martina poznala až teď.

Nikoho neodsuzuji za to, že si hledá známosti na jednu noc, že střídá partnery nebo že se sexem začíná příliš brzy. Já sama to ale nedokáži. Naopak, po osmiměsíčním vztahu s Martinem je mi čím dál víc milejší představa, že mám jen jeho jako jediného partnera na celý život. I když ani to se už dneska moc nenosí.

Jsem strašně ráda, že jsem nepodlehla tomu šílenému tlaku okolí, že normální je mít nějaký vztah. Jaká je ale kvalita všech těch vztahů? Můj osobní názor je, že hodně, hodně špatná. I když trendem současnosti je užívat si naplno všeho, co život nabízí, můj názor je opačný. Čekat se vždycky vyplatí.

Znáte někoho, kdo svůj první sex a první vztah prožil trochu později než všichni ostatní? Jaký na to máte názor vy? Je lepší mít alespoň nějaké zkušenosti, i když třeba špatné, nebo raději čekat na toho pravého, byť do třiceti let?

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru
Zobrazit všechny komentáře (5)