Používáním tohoto webu souhlasíte, že využívá cookies pro reklamu.ok
Příběhy

Uvězněna ve vlastním těle: duší muž, tělem žena

Že jsem jiná než ostatní, jsem si uvědomovala tak nějak postupně, ale když se ohlédnu zpátky, tak musím říct, že jsem se vždycky cítila být víc klukem než holkou. Jako malá jsem si hrála s holkami, ale vlastně jen chlapecké hry. Dneska, ve svých 27 letech, mám úplně jasno: jsem kluk v ženském těle.

Počátek mého příběhu není nijak výjimečný. Vždycky mě bavil fotbal, hokej, jako dítě taky stavění bunkrů a hry na vojáky. Hltala jsem akční filmy 90.let, svalnaté hrdiny a moc si přála být jako oni. S kluky jsem až tak nekamarádila, vždycky mi víc seděly holky, které jsem ještě na základce měla tendenci chránit před provokacemi spolužáků. Musím ale říct, že mě ve třídě všichni respektovali. Učení mi šlo dobře a ve sportu jsem vynikala nejen nad holkami, ale i nad řadou kluků.

Nikdy jsem se nesnažila vypadat jako holka. Menstruace a růst prsou pro mě byla pohroma, se kterou jsem se dlouho musela vyrovnávat.

Svůj vzhled jsem víc začala vnímat až v pubertě. Nenosila jsem sukně ani dlouhé vlasy, jako ostatní holky. Džíny, tenisky, košile nebo trička se znakem Sparty ke mně neodmyslitelně patřily. I postavu jsem vždycky měla spíš jako kluk než holka a toho, že mi začínají růst prsa, jsem se neskutečně děsila! Nenáviděla jsem své tělo, které se začalo zaoblovat v bocích a na zadku a především v oblasti prsou, jejichž růst pro mě představoval naprosté neštěstí. A co víc, přišla menstruace, na kterou jsem si později samozřejmě zvykla, ale zpočátku to pro mě byla tragédie. Nechtěla jsem být holkou!

Láska ke klukovi ve mně poprvé probudila tělesnou touhu po muži - poprvé a naposledy

Všechno jsem si definitivně uvědomila, když většina holek ve třídě už s někým chodila, jen já ne. Nikdo se mi za to neposmíval, nikdo mě neponižoval. Prostě mě brali takovou, jaká jsem, za což jsem nesmírně vděčná. V mých 17 letech se mnou chtěl chodit jeden kluk ze stejné školy. Byl docela fajn, dokonce i můj typ, chodili jsme spolu na fotbalová utkání a jednou se mě pokusil políbit. Tehdy jsem si uvědomila, že mě to nejen nevzrušuje, ale naopak odpuzuje.

Nikdy jsem neměla pohlavní styk s klukem, ale myslím, že by to pro mě nebylo až tak nepřekonatelné. Jednou v životě jsem totiž byla zamilovaná do kluka, bylo mi 19, jemu 21, já zrovna maturovala a on byl na vysoké. Nikdy mezi námi k ničemu jinému než kamarádství nedošlo, ale já si to tehdy strašně přála. Sice jsem si strašně rozuměli, scházeli se, ale on mě zkrátka pořád bral spíš jako dobrou kámošku. Tehdy to bylo poprvé a naposledy, kdy jsem doopravdy toužila po styku s klukem.

Možná jsem konečně našla svoje místo ve světě

A jak žiju dnes? Bydlím u rodičů, chodím do práce a zároveň si dodělávám VŠ. Starám se o dva psy, které nesmírně miluji a už je to dva roky, co někoho mám. Milada je o 1,5 roku starší než já, má taky ráda psy, v televizi sleduje snad veškeré sporty a obě jsme "Sparťanky". Jezdíme spolu na zápasy, fotbalová utkání, byly jsme spolu u moře,... Vlastně je úplně jako já a moc si rozumíme. V našem vztahu jsem já tím mužským elementem a dodnes hrozně lituji, že jsem se narodila jako holka. Moc nevěřím tomu, že se s tím někdy vyrovnám. Na druhou stranu bych asi nechtěla podstoupit veškeré ty operativní přeměny a být chlapem. Respektive, chtěla, ale bojím se. Bojím se především toho, co tomu řekne okolí. S Miladou jsem to nikdy neprobírala, ale věřím, že by vždycky stála při mně. Mám strach spíš z reakce rodičů, kteří už nejsou nejmladší, z reakce rodiny a přátel i známých. Cítím se být mužem, chtěla bych být mužem, ale prostě to nejde.

Radka (27)

Názor odborníka:

Radka se pokusila popsat, jak se vyvíjelo postupné poznávání její pohlavní identity. Zásadním momentem bylo období adolescence a první láska, byť neopětovaná, kdy sama sebe identifikuje jako ženské pohlaví v roli muže. Lidé, kteří se ocitnou v podobné situaci, jsou mnohdy šokování a celou skutečnost se snaží popřít.

V případě Radky se jedná o pozměněnou pohlavní identitu a krom toho pravděpodobně také o odlišnou sexuální orientaci, což je neměnná fyzická přitažlivost k osobám druhého pohlaví, přičemž určující je schopnost se do lidí opačného pohlaví zamilovat. Protože se u Radky zamilovanost do kamaráda nijak nevyvíjela, je těžké říci, zda je homosexuální nebo bisexuální transsexuálkou.

Z celého příběhu přímo nevyznívá to, že operativní přeměna je vyloženě nutná. Radka našla ideální partnerku, se kterou si rozumí, a se kterou patrně v této otázce našla shodu. Pokud by se to ale přesto rozhodla tímto způsobem řešit, je ideální ze všeho nejdřív porada s odborníkem - psychologem či sexuologem. Tělo by jako vězení rozhodně nikdo brát neměl.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru
Zobrazit všechny komentáře (5)