Příběhy

„Z dračice se po narození dítěte stala poslušná holčička. Takovou změnu ale dlouho neunesu“, říká Honza (34 let).

Když jsem svou manželku poznal, zaujala mě hned na první pohled. Byla divoká, živelná, plná elánu a energie. Neustále něco podnikala. Byla krásná a uměla toho využít. Ráda koketovala, byla ráda středem pozornosti. Byla...

Já byl zas vždycky naopak - řekněme - normální. Spíš usedlý než výstřední, obvykle jsem vždycky věděl, co chci, ve škole jsem patřil k těm nejlepším a svou první známost jsem měla až na vysoké škole. Po studiích jsem hned nastoupil do stabilní práce, kde mám dobrý plat. Nikdy jsem ničím nevybočoval z řady, byl jsem slušný a čestný. Zkrátka typický hodný synek.

Markétu, svou ženu, jsem potkal na diskotéce. Hned, jak jsem ji poprvé viděl bavit se s kamarádkami u baru, věděl jsem, že to je ona - ta, co mi změní život. A taky změnila. Začátek vtahu byl bouřlivý. Dodnes nevím, co jí na mě zaujalo, protože jsem byl její pravý opak, ale o tom, že jsem si ji něčím získal, nemůže být pochyb. Myslím, že ji lákalo hlavně to, že po řadě nezodpovědných floutků, se kterými chodila přede mnou, má teď konečně někoho slušného a zodpovědného. Někoho, kdo se o ni postará a kdo ji doopravdy miluje.

A já ji miluji jako nikdy nikoho. První měsíce našeho vztahu byly jako uragán. Hodně jsme cestovali, bavili se a užívali si. Můj životní styl se díky Markétě změnil od základu a já měl najednou pocit, že teď mám konečně to, co mi vždycky chybělo. Naplňovala mě svým neustálým optimismem a bezstarostností. Najednou se třeba rozhodla, že půjdeme vyzkoušet seskok padákem. Jindy zase uspořádala víkendový výlet do Říma. Neustále něco podnikala, měla hlavu plnou nápadů a kolikrát i nesmyslností, ale krásných a nezapomenutelných.

A sex? Nikdy s nikým jsem nic podobného nezažil. Milovala se se mnou tak, jako by každé milování mělo být v našem životě poslední. Uvědomil jsem si, že až do téhle doby jsem neměl ani tušení, co to vlastně je vášeň. Milovali jsme se často, měli na sebe neustále chuť. Musím přiznat, že mě neskutečně přitahovala. Dlouhé havraní vlasy, uhrančivé oči, krásná postava a vždy žádostivá.

Jednou jsme šli na kuželky do místního Bowling baru. Jen samy dva. Při jednom hodu se zamotaly kuželky a obsluha nikde. Rozhodl jsem se provázky kuželek rozmotat sám, ale už jsem se k tomu nějak nedostal... Markéta přišla do prostoru pro kuželky za mnou a začala mě líbat a rozepínat poklopec kalhot. Vrhli jsme se na sebe přímo na dráze za kuželkami. Ve vedlejších dráhách se normálně hrálo.

Vím, že to co jsem prožil s ní, už nikdy s nikým neprožiji. Jsem si prostě jistý, že ONA je žena, která mi byla souzená na celý život.

Po dvou letech chození jsme se k sobě nastěhovali a po dalších třech letech jsme měli svatbu. Za rok nato mi u štědrovečerní večeře oznámila, že čekáme miminko. Byl jsem ten nejšťastnější člověk na světě.

Poprvé v životě jsem se rozbrečel, když jsem držel dceru v náručí. Naše malá Nikolka byla jak andílek. Bylo to prostě něco neskutečně krásného. Mít je obě u sebe bylo jako sen.

Jenže to už se Markéta začala měnit. Po návratu z porodnice byla nervózní a strašně upjatá. Říkal jsem si, že je to asi poporodní stres, který přejde. Vždyť porod samotný je strašně náročný a já svou ženu obdivoval za to, že ho zvládla, že byla tak silná. Snažil jsem se jí být oporou a asi se mi to i dařilo, ale ve skrytu duše jsem se u toho porodu tak strašně bál: o Markétu a o to malé.

Už pár dní po porodu jsem si všiml, že mě Markéta přehlíží.

Středem jejího vesmíru začala být Nikolka a já byl kdesi mimo její galaxii. Říkal jsem si, že to přejde, jenže uběhl měsíc, dva... a situace se v ničem nezměnila. Nejsem blázen, abych ženu nutil do sexu, když se jí nechce. Jenže tohle už bylo vážně moc. Milovali jsme se poprvé až po dvou a půl měsících po porodu. Byl jsem strašně rád, že si na mě našla čas v tom svém světě, ale na druhou stranu to probíhalo stylem "tak už se konečně udělej, ať je konec!" Byl jsem strašně zklamaný.

Zkoušel jsem si o tom s Markétou mockrát promluvit. Marně. Chybu sice uznala, ale zaujala spíš útočný postoj - ona je přece ta, co má starosti a přece bych jí nevyčítal péči o miminko! Jenže toto už byla posedlost.

Popravdě nevím, co mám dělat. Moje city k ní neochladly a svou dcerku mám nadevšecko rád. Četl jsem spousty příběhů mužů, kteří žárlí na své děti, protože jim manželka věnuje víc pozornosti, než svým manželům. To není můj případ. Mám ty svoje princezny obě strašně rád. Říkám si proč jen moje žena nenajde ve svém srdci místo taky pro mě, když já ho mám dost nato, abych miloval obě stejně: manželku i dítě.

Už je to 9 měsíců, co se Nikolka narodila a nic se nezměnilo. Sex máme asi tak jednou do měsíce. Záměrně říkám sex, protože s milováním to nemá moc společného.

Chtěl bych zpátky tu holku, o které každý věděl, jaká je to dračice. Chtěl bych, aby mě zas naplňovala radostí ze života, optimismem a živelností. Aby zase byla tak nespoutaná a spontánní. Abychom byli šťastná rodina: milující rodiče a rodiče, kteří milují taky jeden druhého navzájem.

Pořád si říkám, že ta její energie přece nemohla jen tak zmizet a doufám, že teď jenom odpočívá, ale že se někdy zase objeví a všechno bude jako dřív.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru
Zobrazit všechny komentáře (5)